Každý jedenáctý Čech v produktivním věku je v exekuci. Pouze čtvrtina poskytovatelů půjček nabízí férové podmínky, ukázal průzkum
12. prosince 2017, 10:22 | Dle analýzy společnosti Člověk v tísni zhruba čtvrtina ze 42 institucí přistupuje k poskytování úvěrů odpovědně. Díky novele z loňského prosince razantně ubylo poskytovatelů a trh se kultivoval. Novela totiž zavedla dohled ČNB nad poskytovateli, zakázala rozhodčí doložky a směnky a stanovila strop na sankce.
Zhruba čtvrtina ze čtyř desítek bank a společností, které v Česku poskytují spotřebitelské úvěry, přistupuje ke klientům a půjčování peněz odpovědně. Kolem patnácti společností by pak mělo přístup zlepšit, zbývající mají průměrné podmínky. Nejdražší poskytovatel půjček v ČR měl RPSN neboli roční procentní sazbu nákladů, tedy kolik člověk zaplatí ročně navíc, ve výši 560 procent. Ukázala to analýza, jejíž výsledky v úterý zveřejnili zástupci společnosti Člověk v tísni (ČvT).
Pravidla spotřebitelských úvěrů upravila od loňského prosince novela. Zajišťuje dohled České národní banky nad poskytovateli, zakazuje rozhodčí doložky a směnky, stanovuje strop na sankce. Podle Daniela Hůleho z ČvT tak poskytovatelů razantně ubylo a trh se kultivoval. Podle mapy exekucí, kterou na jaře zveřejnily Otevřená společnost a Ekumenická akademie , měl nějakou exekuci v Česku v průměru každý jedenáctý člověk nad 15 let. Průměrná jistina činila 75 712 korun.
Autoři analýzy porovnávali všech 42 institucí, které poskytují v Česku střední a větší spotřebitelské úvěry. Sledovali 15 bank a 27 nebankovních společností. Zaměřili se na náklady půjčky a sankce při potížích se splácením, vstřícnost ke klientům i dostupnost a srozumitelnost informací. Zajímaly je podmínky pro úvěr 30 000 korun při ročním splacení ve 12 splátkách.
"Nemáme problém s tím, že jsou dražší a levnější úvěry. Na trhu jsou různé obchodní modely. Cena má kompenzovat riziko. Čím víc je ale klient zatížen splátkami, tím větší je riziko dluhové pasti," uvedl David Borges z ČvT. Podle něj se ale některé ceny dají těžko vysvětlit rizikovým profilem klientů. Pokud firma požaduje po zákaznících zpět násobky úvěru, zřejmě si s rizikem nedokáže poradit a měla by zvážit podnikání v oboru, míní Borges.
Pokud zákazník řádně splácí, je cena úvěru relativně nízká u poloviny společností. Nabízejí třicetitisícový úvěr s přeplacením do 5000 korun. RPSN neboli roční procentní sazba nákladů, tedy kolik člověk zaplatí za rok navíc, tak je do 30 %. Deset nejdražších společností naopak žádá za třicetitisícový úvěr 20 000 korun a více, nejvyšší RPSN činila 560 %. Nejvstřícnější společnosti mají při půlročním prodlení sankce 2000 korun, nejdražší čtyř- až pětinásobek této částky, uvedli autoři.
Čtyři pětiny bank a společností z opožděných splátek od klientů nejdřív srážejí sankce a úroky z prodlení. Teprve až zbylou částku použijí na splácení dluhu. Třetina bankovních a nebankovních domů nemá na webu kalkulačku případných splátek. Celkem 36 % poskytovatelů nepřibližuje pak ani náklady, které bude při prodlení po lidech vymáhat. Vzor smlouvy na svých internetových stránkách nemá 52 % subjektů. Celkem 88 % společností sice zveřejňuje obchodní podmínky, často ale všechny potřebné informace neobsahují. Navíc to bývají desítky stránek, v jedné z bank je to 90 stran.
Žebříček sestavila společnost Člověk v tísni už potřetí. V roce 2009 vytvořila index predátorského a v roce 2011 etického úvěrování.
Zdroj: ČTK